Massafra

Z cestopisu:

Vítr zesílil natolik, že ani jiná alternativa nepřicházela v úvahu. Stromy už se pořádně zmítaly, bušily do zdi, mávaly na mě do okna. Vichřice už byla taková, že jsem nemohla vystrčit nos, abych si přinesla dřevo, tak jsem v krbu spálila papíry od večeře, dala si pivko a šla si lehnout.. Prostředí, zvuky, později i světelné čarování blesků, bušení deště, zmítání větví v okně, to všechno mi zajistilo pocit jako z hororu, na který se kouká z pohodlí gauče, v tomto případě z pohodlí nové karimatky. Libovala jsem si a koukala a koukala, chvilkama spala, ale hřmění mě probouzelo. Asi do jedné v noci, kdy všechno ustalo jak mávnutím proutku. Pak přišla ta dramatická část. Těsně vedle baráku se ozvalo několikeré štěkání. Tady musím přiznat, že jsem ztratila dobrou náladu. Po špičkách k oknu. Vidím dva velké psy. Robustní, takové to masné plemeno na nahnání strach nezvaným vetřelcům. Potvrzuji, že to funguje, zvlášť když tušíte, že jich je kolem baráku víc. Proč nešli dovnitř? Co udělám, až přijdou?